O pomíjivosti, nadčasovosti a hrátkách s jazykovým časem

Je to prazvláštní věc. Zdá se, že překlady stárnou rychleji než originály. Jako by překladatelé více dýchali se svou dobou? Není nezvyklé, když překladatelské dílo už po dvaceti či třiceti letech přestává být čtivé, přestože originál ve vztahu ke svým čtenářům tak výrazně neutrpěl. O to více si važme děl, která tomuto omezení nepodlehla. Vždyť kdo by chtěl v novém překladu Alenku v říši divů, Malého prince nebo Mayovky? Můj rudý bratr doufá, že nikdo.

Je krásné, že takové překlady existují. Jsou výjimečnými díly geniálních překladatelů a soudím, že jejich zaslouženou nadčasovost umožnil také samotný charakter knížky. Je možné dosáhnout takového výsledku s textem, který používá dobovou hovorovou řeč? Můžete nastoupit do auta nebo se zeptat svého doprovodu, jestli má poblíž svůj vůz. Je to krásný obrat, ale připadá mi už generačně charakteristický. Použila bych ho asi v textu situovaném do doby předválečné, ale dnes? Jezdíte vozem? Hrdinka vykřikující v anglickém originále „groovy“ (prima) je nejspíš hippie. Dnes by možná v češtině řekla spíš „super“ nebo „hustý“, úměrně svému věku. O něco starší by mohla říct „prima“ nebo „fajn“, možná taky „šíleně“ a „úžasný“. Japonský bohemista, který studoval v Praze, vzpomínal, že všechny holky pořád říkaly „ježkovy voči“! Uhodnete, kdy v Praze byl? Kamarád mi nedávno poděkoval za „biograf“. Asi vás nepřekvapí, že nikdy nezapomene přidržet dámě dveře a nechat ji vstoupit první ani jí odebrat kabát. Jiná doba, jiný mrav, jiné výrazy. Asi bych se dnes ostýchala označit pracovníky multikina za uvaděče, neb uvaděčka je v mých vzpomínkách starší dáma s baterkou bloudící hledištěm a hledající člověka, který se příliš směje při komedii, aby ho mohla vyvést, neb ruší biografické představení. Uvaděčka nepatří k pop-cornu a klimatizaci. A v překladech je to zrovna tak. Miluju detektivky od Gardnera, ale představte si přepadenou hrdinku, sápe se na ni padouch a ona ho zastrašuje úderným křikem: „Nechte mne, sic vás budu žalovat!“ Tady by se nový překlad vyplatil.

Jinde se naopak překládá zas a znovu a nikdo o to nestojí. Zvláště u filmů znají diváci celé pasáže zpaměti a z nového znění jsou jen rozmrzelí. Žádá komisař Clouseau volnou cimru nebo vilný pokoj? Jak to máte raději vy? Má oblíbená konverzační komedie Veselé Velikonoce s Belmondem je na novém DVD nudnou podívanou, mimochodem v tomto dílu se aspoň ve starším dabingu nechává dáma svézt „vozem“. A velice se to k ní hodí. Taky soudím, že seržantka Makepeacová by neměla říkat cokoli jiného než: „Choďte sa vypchať, Dempsey!“ Její: „Do frasa“ či „doparoma“ bych neměnila za nic na světě.

Po kterém textu Bible byste sáhli? Bible Kralická je nádherný text s formativním vlivem na vývoj češtiny. Přetrval věky, ale viduci, že „vzrostl tedy muž ten náramně velmi, a měl dobytka mnoho, děvek i služebníků, velbloudů i oslů,“ chopila jsem se v případě nutnosti citovat vždy verze ekumenické. (Tak se ten muž převelice vzmohl a měl mnoho ovcí a koz, i služky a služebníky, i velbloudy a osly.) Čeho je moc, toho je příliš, a Jákoba bych s děvkami viděla jen nerada.

I anglické verze Bible samozřejmě zastaraly stejně jako jejich jazyk. Anglické „thou shalt not“ je nám běžně známé jen z Desatera. Také proto si lze s „bibličtinou“ krásně pohrát. Svědčí o tom přesvědčivě starozákonní návod k použití ručního granátu (Monty Python a svatý Grál):

‘First shalt thou take out the Holy Pin. Then, shalt thou count to three. No more. No less. Three shalt be the number thou shalt count, and the number of the counting shall be three. Four shalt thou not count, nor either count thou two, excepting that thou then proceed to three. Five is right out. Once the number three, being the third number, be reached, then, lobbest thou thy Holy Hand Grenade of Antioch towards thy foe, who, being naughty in My sight, shall snuff it.’

Citaci překladu Petra Palouše jsem nikde nenašla – budete se na to muset podívat, stojí to za to. A pozor na králíky!